Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové,
navrhuji na program dnešní schůze zařadit mimořádný bod “nepřiměřené chování Ministra financí”.
Moc se omlouvám, že tento můj návrh může trochu prodloužit dnešní jednání, ale v situaci, kdy jeden z nejvyšších ústavních činitelů této země dehonestuje již tak dost oslabovanou policii, zastrašuje a vyhrožuje jejímu nejvyššímu činiteli, musím tento návrh doložit o praktikách pana Kalouska, a to ukázkou jednoho zcela konkrétního telefonu. Všichni si bez problému vzpomenete na nedávnou příhodu, kdy si ministr a místopředseda TOP09 vybil svou bezmeznou agresivitu na v podstatě bezbranném mladíkovi a za asistence svého spolupracovníka jej zfackoval. Považoval jsem tehdy za svou povinnost o jeho útoku informovat veřejnost. A ještě ten večer, tedy ve středu 21.9.2011 ve 23:05 jsem se dočkal následujícího telefonátu ministra Kalouska. Než vám přečtu tento záznam, musím se velmi omluvit všem přítomným dámám za mimořádně vulgární výrazy, které – věřte mi prosím – budu citovat s opravdu velkým studem:
Já: Dobrý večer pane ministře!
Kalousek: Nazdar ty debile!
Já: Mluvím prosím s ministrem financí inženýrem Miroslavem Kalouskem?
Kalousek: Jasně, s kým si myslíš, že mluvíš ty čůráku.
Já: Promiňte, ale asi to trochu přeháníte.
Kalousek: Kolik Ti za to dali, ty blbečku?
Já: Nevím o čem mluvíte.
Kalousek: Víš moc dobře o čem mluvím. Odmít jsem Ti někdy nějakou dotaci? Potřebuješ prachy? Proč seš taková svině?
Já: Já nemůžu za to, že jste někoho zfackoval.
Kalousek: Proč jsi musel posílat esemesku všem novinářům? To jste všichni takoví udavači?
Já: Byla tam spousta svědků, tohle nezatlučete, ani nezametete pod koberec.
Kalousek: Jo, a že zrovna ty to musíš napráskat.
Já: Já?
Kalousek: No jasně ty. Dyť mi to ty novináři volali. A ne jeden. Voni nejsou takoví skety jako ty. Ty sis myslel, že tě jako zdroj neprásknou, co?
Já: Hele, nechte si ty sprosťárny. Všichni se Vás bojí a na to spolíháte, nikdo si to nechce rozdat s mocným ministrem financí. Co kdyby . . . a na mladýho kluka si dovolíte. Tak víte co, já se Vás teda nebojím vůbec, příště s tím počítejte a dejte mi pokoj.
Kalousek: Tak víš co, když se mě nebojíš, tak zítra rozbiju hubu tobě. Jsme asi tak stejně veliký, na mladým jsem se dneska rozcvičil . . .
Já: Klidně, když si sundáte ty brejle, nerad bych se o ně pořezal
Kalousek: Tak zejtra ve sněmovně.
Já: Klidně pane ministře.
Poté v telefonu cvaklo a přiznám se Vám, že to byl jeden z největších šoků, které jsem kdy zažil.
Ještě jednou se strašně moc omlouvám za tato slova, která jsem opravdu jenom reprodukoval a věřím, že uznáte, že to bylo nutné. Pan Kalousek se opakovaně vyjádřil ve smyslu, že budou-li jeho praktiky doloženy, tak odstoupí z politiky. Pokud tak okamžitě neučiní, vyzývám tímto zcela oficiálně pana premiéra, aby jej odvolal, a to se stejnou rychlostí a mužnou razancí, jakou v sobě našel u bývalého ministra spravedlnosti.
Děkuji Vám za pozornost, Petr Skokan
