Poslanecká sněmovna – projev XV. konference

Vážené kolegyně a kolegové,

když jsem přijal pozvání Věcí veřejných a poprvé mezi Vás přišel v roce 2009 na Žofínskou konferenci, viděl jsem mladé lidi nabité neuvěřitelným nadšením a elánem. Nechal jsem se jím strhnout. Od samého začátku mi bylo ctí a potěšením s Vámi spolupracovat a musím říct, že se tyto mé pocity stupňují. Vy, kteří zde dnes sedíte jste překonali všechno to zlo, které nás obklopilo v podstatě hned po vstupu na politickou scénu, řízené puče, odkupování našich poslanců, nepřetržitý sled koordinovaných mediálních útoků a i to co snad je v politice vůbec nejhorší – zbabělost a věrolomnou zradu některých našich kolegů. Rád bych Vás požádal o maximální úsilí při naší opětovné společné cestě vzhůru. Jsem totiž zcela vážně přesvědčen, že pokud dostatečné široké části veřejnosti osvětlíme vše, čím jsme prošli – ale i to, co vše jsme dokázali prosadit a o co nadále hodláme usilovat – pak nejenže zůstaneme i nadále parlamentní stranou, ale náš růst může pokračovat. To však můžeme dokázat jedině společně. Bude vyžadovat velkou osobní statečnost a pevné přesvědčení naši politiku opakovaně trpělivě a s přesvědčením vysvětlovat svým kamarádům, rodinám, pracovním kolektivům – a co teprve při různých sešlostech a občasném posezení v restauraci či hospůdce. Chci vás ujistit, že dobře vím, že to ale také znamená, že vám musíme zajistit skutečně absolutní a v podstatě okamžitý přenos informací o reálném dění v politice.

Musím také poděkovat všem, kteří jste mne kontaktovali v souvislosti s mojí kandidaturou na předsedu VV a zvláště pak všem, kteří jste vyslyšeli moji výzvu a zaslali jste mi své podněty, myšlenky a návrhy. Velmi si vážím a plně respektuji i několik reakcí negativních, jednak to považuji za mimořádně férové a jsem si zcela jist, že i z nich lze čerpat poznatky, poučení a jemné směrovky, které by neměly být a také nebudou ignorovány. Nejvíce postrádáte právě zpětnou vazbu mezi naší centrálou a Vašimi regionálními a místními organizacemi. Nejen, že jsme povinni zajistit Vám všem maximální informovanost o veškerém politickém dění – protože jak nás máte podporovat a přiznejme si – někdy až obhajovat, když Vám nikdo nesdělí, co se vlastně v reálu odehrává a jste odkázani pouze na naše revolverová a bulvární média – mnohdy navíc ovládaná naší politickou konkurencí.

Jakkoli je důležité znát a brát si trvalé poučení ze své historie, hledět dnes musíme především dopředu. Jsou před námi senátní a krajské volby a jen ty nám mohou ukázat, jak na tom reálně jsme. Máme několik možností, jak se k nim postavit. Můžeme dělat jako, že žádně volby nebudou, že nás vlastně ani nezajímají a dopředu se ujišťovat, že v nich nemáme žádnou šanci a pak můžeme v podstatě ignorovat takovýto předpovězený výsledek a navzájem se ujišťovat, že jsme báječní, ale lidé nám nerozumí. Nebudeme dělat žádné změny, budeme se izolovat od jakékoli snahy nám pomáhat a staneme se přesně tou sektou, kterou z nás chtějí mít naši novináři a možná si nakonec požádáme o nějaké ty veřejnověcné restituce.

Druhou možností je připustit, že se asi nějaké volby konat budou a nechat je – jak je v naší zemi často zvykem – tak nějak proběhnout. Nic moc pro to neudělat, nechat vše na regionálních organizacích, centrálně sklidit nějaký ten úspěch, kdyby někde motyka spustila a tvrdě zkritizovat všechny ty, kteří neuspějí. Na centrální úrovni právem křičíme, že nám političtí konkurenti a bývalí koaliční partneři uplácejí a přetahují poslance a budem tomu čelit tím, že na krajské úrovni necháme stranu různými regionálními šíbry rozebrat preventivně rovnou předem. Tím se naše už dnes pro voliče poměrně nečitelná politika rozplizne úplně, ale nic tím nezkazíme, protože jak známo – kdo nic nedělá, ten také nic nezkazí.

Pak je tady ještě jedna možnost, ale ta je velmi obtížná a co hůř – smrdí prací – a to už na dálku. Znamenalo by to rozvzpomenout se na naše začátky, na naše ideály a naše odhodlání a začít konečně zase bojovat. Je až neuvěřitelné, že celou naši veřejnost se novinářům otrávit nepodařilo. Stále existují lidé, kteří deklarují svoji připravenost nám pomoci a to pod naší vlastní hlavičkou. Zjevně nám věří více než někdy my sami sobě. Jsem přesvědčen, že máme na to zmobilizovat všechny své síly a schopnosti a jít do toho, jak se sluší na řádnou parlamentní politickou stranu. Všechny politologické studie z celého světa jasně říkají, že lidé se ve volbách rozhodují více citem než rozumem. Pokud chceme, aby nám lidé zase začali věřit, musíme začít od vlastní víry v naše schopnosti. Volby za nás nevyhraje polozapomenutý zpěvák jednoho hitu či velmi bývalý sportovec. Hledat musíme v politice a samozřejmě také – kde jinde než ve vlastních řadách. Říkáme si tady, čeho všeho jsme dosáhli a víme, že to tak opravdu je. Teď o tom ještě musíme přesvědčit voliče. Musí to na nás být vidět, musí to z nás být cítit. Z každého slova, z každého gesta a z každého činu. Pojďme tedy do toho – a to s plnou silou a vervou.

Nenechali jsme se koupit, nenechali jsme se zastrašit, teď už jen zbývá nenechat se otrávit. Pak můžeme zase začít vyhrávat. A nevím jak vy, ale mne nic jineho než vyhrávat ani nebaví …

Děkuji Vám za pozornost …

Skokan Petr
petrskokan@petrskokan.cz

Komentáře jsou zavřeny.