A zde je druhá část krátkého seriálu od Milana Bárty 🙂
Skupinu Noční jízda pamatuji už i já z doby, kdy jsem začal dojíždět do České Lípy za budoucí manželkou. Matně si vzpomínám na jejich vystoupení v Centrálu a odjezd ranním vlakem zpět do středních Čech.
„Já zase nejvíc vzpomínám na naše turné po Sovětském svazu,“ zavalil mě Petr Skokan sérií historek, které byly podobné těm, které shrnul František Ringo Čech v knize Ruský týden. „Vystupovali jsme třeba s kapelami Zemljaně (se kterou nedávno vystupoval i ruský premiér Vladimír Putin – pozn. autora) či Čjornoje kofe. Už tenkrát to byly špičkové sovětské kapely, ale diváci žrali více nás, protože my jsme pro ně byli západ. Museli jsme mít ochranku, jinak by z nás servali oblečení. Dokonce jsme měli na pódiu namalovanou čáru, za kterou jsme nesměli, aby nás nestrhli. Vlastnil jsem tenkrát baskytaru Yamaha, za kterou mi nabízeli nového žigulíka. Kombíka.“
Noční jízda hrála, co si lidé žádali. Z bigbítu Olympic, AC / DC, Judas Priest či Pink Floyd. Ale muzikanti skládali i své věci. Hudbu dělali většinou bratři Novotní, texty Petr Skokan. Ten v tomto oboru dokonce vystudoval lidovou hudební konzervatoř.
Zajímal jsem si i o techniku. Nejvíce mě zaujaly historky spojené s geniálním montérem Miroslavem Vajsem, který v údržbářských dílnách mlékáren vyrobil třeba osvětlovací rampu, na níž byla namontována přistávací světla z Migů, s nimiž létali sovětští piloti na letiště v Hradčanech. Jako chemika mě samozřejmě zajímalo, jak dělali umělou mlhu. Jiné kapely údajně měly na lankách přivázaný suchý led, který v tu správnou chvíli technik ponořil do vody. Miroslavu Vajsovi se to údajně zdálo málo, tak vymyslel mechanismus, jehož jádrem byla nafouknutá pneumatika. Na ní byla napojena hadice naplněná sušeným mlékem, později dětským pudrem. To všechno bylo málo, tak přišel na řadu salmiak neboli chlorid amonný sypaný na infrazářiče. Nejprve si začal stěžovat zpěvák Pavel Gnip, že nemůže zpívat, pak začaly korodovat obruby na bubnech. Když se vznikající kyselina pustila i do Skokanovy Yamahy, byl s experimenty konec.
Noční jízda vystřídala také několik vozidel. Škodu 1203, kterou prodali včas, když zjistili, že na sněhu zanechává čtyři stopy. Dále polskou dodávku Žuk, zaoblený autobus zvaný erťák (Škoda RTO), který žral více oleje než nafty. Skončili u Avie.
Petr Skokan zavzpomínal i na jednu zkušebnu. „Vystřídali jsme hodně míst, ale jako první jsem si vzpomněl na tu, která vznikla na rozestavěném sídlišti Špičák, v jednom z prvních paneláků, až nahoře. V noci nejezdily výtahy, takže když jsme se vrátili z koncertu, vše jsme tahali po schodech. To byla otročina.“
Za kultovní místo rockerů z Českolipska považuje Petr Skokan, podobně jako řada jiných zpovídaných muzikantů, hospodu v Chotovicích. Ale vzpomněl i hotel Merkur, sál U Vévody (Arbes) či další okolní vsi – Horní Libchavu, Stružnici, Katusice. „V Katusicích, to je na Mladoboleslavsku, jsem vyhrál v tombole jezeďáckýho plesu sele. To byl průšvih, naštěstí jsem si včas všimnul výrazu pořadatelů, potlačil svou radost a řekl, že jim ho tam nechávám,“ vzpomněl si na další z historek.
Ještě před revolucí požádali s Jaroslavem Fotrem o povolení k nákupu a prodeji, což na konci totality v podstatě bylo svolení k podnikání. Do té doby dělal Petr Skokan technika v Centrálu, poté si pořídil bazar s hudebními nástroji. Rok po revoluci začal podnikat a s muzikou prakticky skončil. V roce 1992 navíc vstoupil do Občanské demokratické strany, za kterou se o dva roky později dostal do zastupitelstva České Lípy. To už je však jiný příběh.
Petr Skokan (1963), kapelník, baskytara ve skupinách Koroze, Korekce, Kyklop, HSPS, CI5, Noční jízda.
Fotografie jsou z archívu Petra Skokana