Jako kluk jsem snil, jaké by to bylo, kdyby se olympijské hry mohly odehrát také v české kotlině. Mohl bych tak sedět přímo v hledišti a fandit nejlepším sportovcům z celého světa, které jsem tolik obdivoval. Tenkrát jsem si při sledování černobílého přenosu na malé televizní obrazovce myslel, že jde o nesplnitelnou představu. Dnes si to už naštěstí nemyslím. Děkuji proto Praze, že v nás zažehla diskusi o olympijském ohni a doufám, že se nejenom diskuse ale i symbolický olympijský plamen rozšíří po celé republice a za několik let zde prapor s olympijskými kruhy zavlaje.
Z tohoto pohledu mne potěšil i nedávno zveřejněný průzkum agentury STEM. Prokázal, že téměř nikomu z obyvatel České republiky není olympiáda lhostejná. Téměř všichni dotázaní věděli, že se Praha chystá podat kandidaturu na rok 2016 či 2020. I když v názoru, zda pořádat či nepořádat, jsou Češi zatím rozpolcení, důležité je, že o možnosti pořadatelství vůbec uvažujeme a hodnotíme naše možnosti. Podle mého názoru bychom byli schopní olympiádu uspořádat se ctí a s patřičným ekonomickým efektem. O dobrovolníky, kteří by s pořadatelstvím během olympiády pomáhali, se také nebojím. Můj optimizmus pramení z praktických zkušeností Romana Kumpošta, prezidenta organizačního výboru Mistrovství světa v klasickém lyžování FIS 2009, který tvrdí, že zájem dobrovolníků již nyní předčí očekávání organizátorů. Pokud se Liberci podaří FIS 2009 dobře uspořádat, bude to jedna z nejlepších známek na obálce žádosti o udělení výsady pořádat Letní olympijské hry v Praze – potažmo v ČR. Liberecký kraj může olympionikům nabídnout dobré dopravní napojení na Prahu, sportovní kolbiště i tréninkové campy, ubytovací a stravovací zařízení, dopravní a telekomunikační zařízení. Město Liberec bude moci ke své nabídce přibalit i zkušenosti ze světového šampionátu, což rozhodně není málo.