Českolipský deník na začátku února informoval o nedostatku tzv. odlehčovací služby v kraji, která má odlehčit rodičům pečujícím o postižené děti (viz zde). Nejbližší je až ve středočeské Mladé Boleslavi, kde navíc chybí vzdělaný personál. Problém poukazuje na špatné pojetí sociální péče v České republice.
Ještě z dob komunistické éry u nás přetrvává vnímání zdravotní a sociální péče jako povinnosti státu. Od té doby se však situace významně změnila a požadavky na péči o potřebné jsou dnes mnohem větší. Dokazuje to právě nedostatek zařízení pro péči o děti, ale také o důcodce a dlouhodobě nemocné. Reforma veřejných financí prosazená Topolánkovou vládou udělala malý krůček, ve kterém je ale potřeba dále pokračovat.
Vedle státních zařízení by páteř péče o potřebné měly zajišťovat dobrovolná sdružení, neziskové organizace a samospráva. Strana Věci veřejné proto podporuje finanční zvýhodnění pěstounské péče, legalizaci sousedského hlídání, v oblasti péče o stárnoucí pak rozvoj pečovatelských a asistenčních služeb a denních stacionářů.
Jsme stranou liberální ve svém klasickém smyslu, proto nepodporujeme koncepty pozitivní diskriminace a umělého zvýhodňování vybraných skupin obyvatelstva. Lepším řešením je plná integrace do života společnosti již od školních let, aby nejen děti z těchto skupin, ale i z majority přijaly fakt, že odlišnost je zcela běžná.
Neodpustím si na závěr rýpnout do současných vedení krajů, která hned po svém nástupu do úřadu zvolila metodu porušování zákonů a proplácení zákonem stanovených zdravotnických poplatků. Kraje loni vyhradily na regulační poplatky 343 milionů korun, letos jedenáct z nich hodlá utratit 331 milionů (Jihomoravský a Moravskoslezský kraj částku neuvedly, pokud by však zachovaly loňskou výši, bylo by to o dalších 50 milionů víc). Tyto peníze pak logicky chybí v jiných oblastech, třeba v rozvoji sociální péče.
Sociálnědemokratické kraje by proto měly přehodnotit svoji politiku upřednostňování vlastního volebního slibu před skutečnými potřebami krajů.