Velké množství lidí se včera v Hejnicích rozloučilo s páterem Milošem Rabanem. Mužem, který přesahoval hranice kraje a jenž spojoval věřící i neznabohy.
Stovky aut zaplňují všechna parkovací místa před hejnickou bazilikou. Stojí i na trávě nebo podél silnice. Dopravu musí řídit policie. A to zdaleka ne všichni, co se budou tlačit v chrámu, přijeli auty.
Je až neuvěřitelné, kolik jich bazilika Navštívení Panny Marie pojme.
Uvnitř je určitě víc než tisícovka lidí. Přitom řada z těch, co se přišli naposledy rozloučit se zesnulým páteremMilošem Rabanem, nejsou věřící.
“Proč jsem přišel? Protože Miloš Raban byl především normální člověk. Měl i svoje chyby, ale byla to osobnost a díky němu je dnes bazilika opravená. A to, jak bezvadně běží centrum duchovní obnovy, je především jeho práce. Nejsem věřící, ale často jsem chodil na výstavy nebo koncerty,” zhodnotí bez jakéhokoli patosu starší muž, co právě před chrámem vkládá kazetu do kamery. Ve zkratce vlastně vystihne to, za co všichni bez rozdílu vyznání nebo úplně bez vyznání Miloše Rabana uznávali. A to i za hranicemi kraje. Nebo státu. O rozměru jeho osobnosti svědčí, že přímluvy v bazilice zazní v pěti jazycích.
Ještě než ale mše začne, muž z Hejnic s kamarády čeká, až ze dveří Mezinárodního centra duchovní obnovy vyjde průvod kněží a zamíří do baziliky. Natáčí pražského arcibiskupa Dominika Duku i arcibiskupa Diega Causera, apoštolského nuncia v Česku. V průvodu nechybějí ani zástupci Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského nebo Rytířského řádu sv. Václava. S Milošem Rabanem se přišli rozloučit i kněží a jáhni z litoměřické diecéze i ostatních českých a moravských diecézí. Přišli však i kněží z Polska i Německa.
“Byl to typ kněze, kterého měli všichni rádi, věřící i nevěřící, mnoho pro ně znamenal a obraceli se na něho se vším možným i nemožným. A on to vše řešil s jistou lehkostí a bez stresu, jako by hrál na piano, jako by ho nikdy nic neobtěžovalo, nevyrušovalo. A i o vážných problémech hovořil vtipně a s nadhledem a kompetentně,” citoval hned v úvodu slova Rabanovy spolupracovnice litoměřický biskup Jan Baxant, který mši slouží.
V zástupu přihlížejících je také řada studentů liberecké Technické univerzity. Miloš Raban na ní patnáct let působil. “Měl jsem radost, že se člověk života duchovního zapojil do života akademického. Nebude zapomenut jako duchovní pastýř ani jako ten, kdo znovu vrátil život klášteru. Byl to také příjemný člověk, se kterým bývalo poučné si popovídat,” rozloučil se rektor liberecké univerzity Zdeněk Kůs s bývalým kolegou.
Podle většiny oslovených lidí bude těžké, ne-li nemožné páterovu osobnost nahradit. “Měl obrovský dar být spojovacím můstkem mezi světem věřících a nevěřících. I ty dovedl zaujmout a pozvat je ke spolupráci na nějaké věci,” zhodnotil osobnost bývalý hejtman a předseda Euroregionu Nisa Petr Skokan. Po obřadu posledního rozloučení zůstalo tělo pátera uloženo v hejnické bazilice.