Dělá si někdo v čerstvých osmnácti těžkou hlavu z voleb? Mladému člověku se s hranicí dospělosti otevírají možnosti, ale na hřbet jsoumu nakládány i povinnosti; bohužel v Česku nikdo volby jako svou občanskou povinnost nebere (v hlasování o čemkoli jiném jsou Češi schopni utratit stovky korun za hlasovací smsky). Jak je možné, že většina mladých nemá politický názor, ba se jej ani nesnaží získat?
Není divu, vstoupit do politické změti a začít se v ní orientovat je práce nadlidská. A od jakého konce začít? Většina mladých se v tomto bodě vzdá mnohdy za (možná neúmyslné) podpory starší generace, která toto tápání už vzdala.
V médiích o politice také není slyšet nic pozitivního, novinářskými trháky se samozřejmě stávají jen hádky, urážky, protesty a neschopnost na poli politickém. Kolem cest se vylepují billboardy s nesmyslnými sliby a pomluvami, co člověka vybudí maximálně k ironickému úsměvu.
Kdyby T. G. Masaryk viděl, že dnešní zákon prosazuje apolitické střední i vysoké školy, asi by se divil. Kdyby u nás fungovalo něco jako výuka politiky, situace by se změnila. Mladý člověk by do dospělosti vstupoval s přehledem o politice s vědomím, že také může něco změnit. Dnes se v osnovách nachází nanejvýš rozdíl mezi levicí a pravicí nebo počet členů parlamentu.
Takhle nám nezbývá nic než se plácat v nabídce stran, jejich názorech a cílech a hledat samostatně východisko. Možná to je práce sisyfovská, možná smysluplného cíle dosáhneme. Nezbývá než se nevzdávat a nepodlehnout typickému českému hobby – nadávat na vše a nedělat nic.