Respekt – Jsem hejtman a kdo je víc

Rodí se z nich nová mocenská elita. A ovlivňují náš život víc než parlament v Praze.

Stále výrazněji se hlásí o moc a vychází jim to. Zdejším hejtmanům jsou hranice jejich krajů už příliš malé, a tak klepají na dveře vládních budov. Václav Klaus ještě v pozici šéfa ODS tvrdil, že kraje ohrozí jednotu státu, a zbytek strany s ním souhlasil. Dnes už by taková slova určitě nepadala.

Ach ta bolest

V jedné věci se Václav Klaus nemýlil, vznik krajů přinesl do Česka emancipaci regionů. Zřejmě jen v nejhorším snu by si dokázal představit, že se mu stane to, co se přihodilo Mirku Topolánkovi. Ten přišel se svou vizí vlády na jednání širšího vedení strany, kde jsou i lidé z oblastí, a narazil do tvrdé zdi. Kraje mu oznámily, že by měl zapomenout na velkou koalici se sociálními demokraty, protože je nevýhodná. A šéf Topolánek musel poslechnout. Tvrdý centralismus je minulostí a vedení se s tím musí naučit žít.
Jde to ale velmi ztuha, což se ukázalo i v nedávných dnech, kdy Topolánek narazil znovu. Regionům a zejména hejtmanům se nelíbí, že jejich strana nemá pod kontrolou rezorty financí a pro místní rozvoj. Důvod otevřeně vysvětluje hejtman Petr Bendl: “Kdybych mluvil jako odéesák, tak je samozřejmostí, že náš ministr musí brát ohled zejména na ODS.” Došlo tak k dalšímu, tentokrát už veřejně prezentovanému střetu. Šéf ODS v rozhovoru pro MFD totiž prohlásil, že hejtmani budou spokojení jen s předčasnými volbami v roce 2008, “aby se právě hejtmani dostali do Poslanecké sněmovny, tedy do centrální politiky”.

Jak se tento nárůst vlivu vlastně odehrál? “Pro ODS byly kraje dlouho nechtěným dítětem,” říká ústecký hejtman Jiří Šulc. “A jako hejtmani jsme jím vlastně dodnes. Centrální vládě skládáme účty, parlamentu do toho občas chceme mluvit, v ODS představujeme mocenskou konkurenci.” Nechtěné dítě ale už po prvních volbách v roce 2000 velmi brzy vyrostlo a začalo věci dělat po svém. Kraje začaly řešit problémy, kolem nichž centrální vláda našlapovala léta po špičkách – za všechny jmenujme chronickou zadluženost nemocnic.

Po prvním volebním období byl z nechtěného dítěte uhrovitý mladík, leccos se mu podařilo a začínal se emancipovat – středočeský hejtman Petr Bendl v prosinci 2002 jako první z nové regionální elity pronikl do vedení ODS a stal se jedním z místopředsedů. A mohlo to být ještě jinak – to kdyby moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský nevzdal boj o křeslo po Klausovi.

Krajská elita naplno dospěla až po druhých krajských volbách v roce 2004. Ukázalo se, že ODS si podle voličů vedla v krajích dobře, a z osmi hejtmanů měla najednou 13, modré hejtmanské Česko tak narušuje jediná výjimka -lidovec Juránek v Jihomoravském kraji. “Podobně dominantní stranu v okolních státech zatím nenajdeme. Samozřejmě to má velký dopad na celostátní dění,” říká politolog Masarykovy univerzity Stanislav Balík.

Taky se podle mnohých politologů právě pod vlivem regionálních lídrů programově posunula. “Hejtmani mají jiné vidění světa, méně ideologické – ukazuje se to třeba ve zmírnění postojů k EU,” říká politolog Jiří Pehe. “Hejtmani a starostové velkých měst vědí, že to hlavní, čím mohou svým krajům pomoci, nepřijde z Prahy, ale z Bruselu.”

Úměrně s rostoucí silou hejtmanů však rostlo v ODS napětí. Starší bratr začal zjišťovat, že mu to nechtěné dítě, z něhož vyrostl sebevědomý mladík, začíná přerůstat přes hlavu a konkurovat mu. “V minulosti hráli v ODS dominantní roli poslanci, pak se těžko smiřovali se senátory, pak s europoslanci, a teď je to bolestivý proces smíření s hejtmany,” vysvětluje liberecký hejtman Petr Skokan. “Je to svébytná, výsostně politická vrstva politiků s mnoha zkušenostmi, většími, než valná část poslanecké ,vrstvy‘ strany,” říká politolog Balík. “Spíš dříve než později začne být velký přetlak schopných kandidátů na vrcholné exekutivní posty.”

Trhněte si nohou

Vzrůstající napětí bylo možné poprvé zřetelněji vycítit loni na podzim, kdy se v ODS sestavovaly kandidátky do sněmovny. Nešlo si nevšimnout rozdílného chování hejtmanů, kteří dvakrát za sebou vyhráli volby, zatímco jejich poslanečtí kolegové dvakrát neuspěli. Kampaň i kandidátky ovšem opět stály na provařených tvářích.

“Hejtmani mají trochu pocit, že vedení dostatečně nevyužívá potenciál, který v regionech má, a že s námi vedení málo komunikuje. Chtěli bychom se s nimi více scházet,” říkal tehdy liberecký hejtman Skokan. “Nezlepšilo se to – diplomaticky řečeno,” říká dnes. “I když jsme si vážili toho, že se s námi Mirek Topolánek jednou po volbách sešel, aby se nás zeptal na naše názory.” Přesto moc hejtmanů uvnitř ODS dál roste – po posledním kongresu je ve vedení strany kromě dosavadního místopředsedy Petra Bendla také Pavel Bém (který se jako pražský primátor mezi hejtmany počítá), moravskoslezskému hejtmanovi Evženu Tošenovskému uniklo místopředsednické křeslo o pár hlasů. Ostatně mezi nové tváře vzešlé z regionů se počítá i další nový místopředseda Petr Gandalovič. Ve Výkonné radě (bezmála padesátičlenný řídící orgán ODS) přibyli tři hejtmani, a je jich tam dnes pět. A kariéry mnoha hejtmanů nejspíš vyústí v centrální politice.

“Jsme na začátku toho procesu nebo už možná uprostřed něj,” myslí si Jiří Pehe. “V hejtmanech, ale i v jejich náměstcích a radních, má ODS obrovský potenciál – mělo by se očekávat, že vstoupí do vyšší politiky,” říká středočeský hejtman Petr Bendl. Zatím málokterý hejtman ovšem přizná ambici do vyšší politiky přejít. “Zatím mi krajská politika přináší uspokojení,” říká plzeňský hejtman Petr Zimmerman, původním povoláním kardiolog, i když si nechává otevřená zadní vrátka: “Ať už na kraji nebo jinde, rád bych v politice zůstal.”