Dovoluji si zde zveřejnit svůj projev, který jsem přednesl na včerejším pokračování 45. schůze Sněmovny.
Na závěr této velmi zajímavé diskuse mi dovolte se vrátit k tématu, které mi přijde jako jedno z nejdůležitějších ze všech a sice k tématu poslaneckého svědomí. Nikdo z nás se nemohl stát poslancem aniž by složil poslanecký slib a já si myslím, že možná už v tomto bodě jsou kořeny rostoucí nedůvěry občanů a voličů k mnohým z nás. Nezanedbatelný počet z Vás moc dobře ví, že tato nedůvěra je zcela oprávněná.
Za celou historii poslanecké sněmovny po roce 1989 – o té frašce předtím, myslím nemá cenu hovořit – se takzvané poslanecké svědomí zásadně a pouze jen zneužívá k omluvě pro své voliče a většinou i pro sebe sama při zachování mandátu za každou cenu, při účelových a nepochybně dobře zaplacených přestupech do jiných politických subjektů – v poslední době i do takových, které ještě ani nevznikly – a obávám se, že přesně tohle asi tvůrci naší ústavy neměli na mysli, když ji tvořili.
Myslím, že ta formulace v poslaneckém slibu má znamenat něco jiného, a sice přesně to, co je v ní napsáno. Nikdy nebudu hlasovat pro nic, co je v rozporu s mým celoživotním přesvědčením, s mým svědomím. Pro nic, co je účelové, pro nic, co ve skutečnosti sleduje jiný než deklarovaný cíl. Tak by to mělo být a až to tak skutečně bude, tak nám mohou naši spoluobčané a voliči zase začít důvěřovat.
Za chvíli nás čeká hodně zásadní hlasování, kde se nepochybně opět naplno projeví to, o čem hovořím. V tomto hlasování vyhrožuje naše vláda svým či domněle svým poslancům svým a tím vlastně i jejich koncem. Už to samo o sobě je možná porušením principů parlamentarismu, ale ještě ke všemu je to nehorázná lež. Případný pád vlády nejen že není v situaci, do které dostala sama sebe, žádnou tragedií, ale rozhodně neznamená žádný konec sněmovny a případný zánik našich mandátů, tam jsou jaksi rozhodující trochu jiné počty.
V tuto chvíli nechci hovořit o návrhu zákona o církevních restitucích i když můj názor na něj v této jeho podobě je zcela jednoznačně negativní a velmi rád vám jej odprezentuji samostatně. Jsem si plně vědom, že váš vztah k němu není a nemůže být černobílý, dokonce si v budoucnu troufnu hovořit na toto téma o několika rovinách svědomí.
Zcela jinak je to ale s právě projednávaným zákonem, v němž se požaduje zcela nesmyslné, ekonomicky likvidační a v dané situaci doslova idiotské navyšování DPH. V tomto případě jsem si absolutně jist, že jeho vztah ke svědomí a tím i poslaneckému slibu černobílý je a také vím, že mnozí z vás tuto skutečnost v plné míře pociťují.
Nebudu nijak skrývat, že tento můj apel může mířit v podstatě především ke členům ODS, jejichž jsem byl dlouholetým kolegou, znám vnitřní prostředí a přesto, že jsem v minulosti byl z této strany vytlačen, nijak to nezměnilo mé priority hodnot a věřím, že ani mé uvažování. Neobracím se naopak na příslušníky Sekty 09 o které všichni víme, že vznikla jako jednorázový subjekt na podporu ekonomických i jiných zájmů pana Kalouska a její příslušníci se tudíž musí podle toho chovat. Stejně tak nemá smysl se obracet na naše odpadlíky, pro které je každý den udržení této vlády – a to za jakoukoli možnou cenu – jediným a posledním politickým úspěchem.
Nijak zvlášť mne netěší někoho poučovat. Možná na to ani ještě nemám dostatečný věk, ale vím zcela jistě, že jedním z pilířů ideologie ODS je všemi prostředky bránit zemi proti navyšování daní a minimalizovat stát. Stejně tak i váš poslední volební program, se kterým jste byli zvoleni do této sněmovny zcela jasně vylučuje jakékoli navyšování daní a možná si říkáte, když jsme jej porušili už jednou, tak je to jedno.
Opravdu, ale opravdu to jedno není. Známe to i z běžného života – jedno téměř jakkoli velké selhání se dá omluvit – ale druhé a to samé? To už fakt nelze. Tak trochu v tuto chvíli slyším myšlenky některých z Vás. Tomu se to mluví, už u nás není a co je vlastně více – stranická loajalita nebo ono zmíněné svědomí?
Je jistě pravdou, že ten poslanecký slib zase není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Ono totiž není zase tak těžké doložit na zcela konkrétních případech rozhodování, že svědomí v některých výjimečných případech nemá člověk jenom tak sám za sebe, ale musí myslet i na širší souvislosti mezi které prosperita politického subjektu, jehož jsem členem nepochybně patří a skutečně se dají najít případy velmi těžkého rozhodování, kdyby člověk potřeboval lékarnické váhy.
V tomto případě však nic takového nehrozí. Jsem si absolutně jist, že nezanedbatelná část z Vás, pokud si i nadále chce vážit sebe sama – má v těchto dnech velmi špatné spaní. Troufám si však vám všem odebrat veškerou útěchu a snahu obelhávat sama sebe. Pokud skutečně podpoříte tento antiekonomický zákon, nejenže poškodíte nenávratně a definitivně svoje svědomí, ale poškodíte i svoji politickou stranu a důvěru velice velké části svých voličů. Navíc jsem skálopevně přesvědčen a průzkumy to dokládají, že pravicový volič je na důvěru mnohem citlivější než levicový.
V dětství, kdy je člověk mnohem přirozenější a upřímnější než v dospělém věku, jsme měli poměrně jednoduše rozděleny spolužáky na chlapy a na sraby a mezi těmito kategoriemi byl téměř nemožný přestup. Skoro si dnes myslím, že je to dáno nějak biologicky a přítomné sraby mohu ujistit, že vždycky byli v převaze. To však neznamená, že je o co stát. Všechny ty poslance za ODS, kteří moc dobře vědí, že se jich moje řeč velmi přímo týká, chci touto cestou požádat, aby jednali v souladu s poslaneckým slibem a aby prokázali, že nejsou srabi. A samozřejmě totéž platí i pro přítomné dámy, které mnohokrát dokážou strčit do kapsy leckterého chlapa…
Děkuji za pozornost.