V České republice je vcelku jednoduché založit politickou stranu. Stát tak navenek demonstruje, že je státem právním a tedy veskrze demokratickým. Pokud se ale politická strana má aktivně zapojit do ideových soubojů, názorů a střetů s jinými stranami, zjednodušeně řečeno, do reálné politiky, je to problém.
Česká média totiž zpravidla tzv „malé“ strany důsledně ignorují, a to včetně médii veřejnoprávní služby, zejména České televize. Zdůvodnění jejich počínání je jednoduché – „malá“ strana má malou podporu, tudíž nemůže dostat příliš mnoho prostoru, protože o její názory není tak velký zájem. Zatímco „velké“ strany se těší „velké“ podpoře a po zásluze dostávají „velký“ prostor v médiích. Jsou tam nepřetržitě, zatímco ostatní paběrkují jen povinnými minutami v rámci předvolebního boje, jinak nic.
Výsledek takového mediálního počínaní je předvídatelný. Po čase se problém zacyklí, protože politická strana, která nedostane seriozní dostatek mediálního prostoru, zejména v televizi pro prezentaci svých politických postojů, nástrojů a cílů nemůže v současném informačním světě nikdy dosáhnout takových volebních výsledků a podpory jako strana, která je ve významných médiích prakticky nepřetržitě. To se promítne do výsledků voleb a znejistí příznivce těchto malých stran, kteří zpravidla podlehnou obavě o propadnutí svého volebního hlasu a tendují k tomu se ve volbách přiklonit k jedné z „velkých“ stran. O to více, když jsou k tomuto chování přímo nabádáni z televizní obrazovky při každém zveřejňování nejrůznějších (možná) nezávislých volebních průzkumů. Kruh se uzavřel v okamžiku, kdy Česká televize začala poskytovat mediální prostor ve svém vysílání politickým stranám v předvolebních diskusích právě na základě těchto předvolebních průzkumů.
Podobná situace je i v tištěných médiích a to jak na celostátní, tak i regionální úrovni. Zatímco v regionech jde zpravidla o osobní zájem místních novinářů, na celostátní úrovni už jde o mnohamilionové příjmy z reklamního prostoru (nebo v případě ČT o koncesionářský poplatek), které mohou být ohroženy v případě, kdyby došlo k ohrožení zájmů „velkých“ politických stran. Při současné prázdnotě politických programů těchto partají a okoukanosti ksichtíků jejich nositelů, není zájem vrcholných politiků o to, aby v mediích dostali prostor lidé z politických stran, kteří jsou jejich nadějnou a nezřídka lepší alternativou. Proto nad mediální „spravedlností“ bdí nejrůznější rady, do kterých jsou nominováni prokádrování loajální fandové těchto politických sil. O proklamované nezávislosti si tak můžeme nechat jen zdát.
Takové počínaní má zhoubné následky pro celou společnost. Vláda politických dinosaurů vede k zakonzervování současného neutěšeného stavu, kdy se politika stává nikoliv věcí veřejnou, ale nástrojem bezpracného bohatnutí a okouzlení mocí úzké skupiny elit. Dvacet let po Listopadu mají čeští občané znovu možnost ukázat, že se nebojí riskovat a ve volbách dát hlas pro změnu.
Petr Černý
E-mail: dotazy@petrskokan.cz, www.petrskokan.cz