V poslední době se hodně hovoří o prolomení těžebních limitů v Horním Jiřetíně na Mostecku. Většinou se diskutuje, zda prolomení ano, či ne. Prolomení limitů však není volbou mezi černou a bílou, ale otázkou posouzení dopadů nejen na občany Ústeckého kraje, ale i vlivu na celou republiku, Českou Lípu nevyjímaje.
Ideologicky proti stojí Zelení, jejich postoj je právě proto jednostranný. Jejich cílem je ochrana životního prostředí bez ohledu na místní zaměstnanost či energetické potřeby České republiky. Že těžební doly dávají práci obyvatelům regionu, postiženého vysokou nezaměstnaností, je zřejmé, stejně jako rostoucí energetická angažovanost Ruska ve středoevropské oblasti, která je mnohem nebezpečnější než krátkodobé omezení obyvatel, kteří za svoji oběť navíc budou kompenzováni.
Na druhou stranu nelze dát plně za pravdu ani Miloši Zemanovi, který by limity okamžitě prolomil kvůli zájmům svých kamarádů a proto, aby zase naštval nenáviděně ekologické aktivisty. Opomíjí ale vysvětlit, co by takové rozhodnutí znamenalo pro okolní krajinu a jiřetínské občany. Nezabývá se ani tím, zda nelze více uhlí získat „pouhým“ zefektivněním stávající těžby.
Energetická bezpečnost a soběstačnost je důležitou otázkou pro blízkou budoucnost. Jak dokázala i loňská plynová krize na Ukrajině, není to téma, které by se nás netýkalo. Právě proto je třeba přistoupit k němu s chladnou hlavou. Vyšší podíl jaderné energie například znamená větší soběstačnost České republiky, a proto je třeba vyřešit otázku dostavby Temelína.
Nehoruji zde pro ani proti prolomení limitů na těžbu uhlí, ale volám po racionální diskusi, prosté zkratkovitých a ideologicky předpojatých soudů. Diskusi by ovšem měli vést nejen politici, ale především energetičtí odborníci, například ti, kteří se zúčastnili práce v Pačesově komisi. Slovo musí dostat také občané v regionu, na které případné rozhodnutí o prolomení limitů dopadne nejdříve. Sedněme si tedy ke stolu a důkladně, klidně a s rozvahou zvažme všechna jednotlivá pro a proti, dříve než vyneseme konečná rozhodnutí. Až se věci rozběhnou, už je nevrátíme zpět.