Českolipský deník – I u Skokanů věří na Ježíška

Jak u nás doma slavíme Vánoce?
Docela obyčejně. Těšíme se s dětmi  na Ježíška,  prohlásil včera odpoledne s úsměvem hejtman Libereckého kraje a českolipský starosta Petr Skokan, když jsme mu položili tuto otázku.

Příprava Vánoc je na manželce. Na mně jsou pouze drobné pomocné práce. Mezi oblíbené a přitom velmi zodpovědné úkony patří například ochutnávka napečeného cukroví. Hrozně rád potom sleduji, jak v rámci rodiny probíhá čilý výměnný obchod, kterým naše ženy docilují neobyčejné pestrosti v nabídce rohlíčků, pracinek, lineckých koleček, kokosek a já ani nevím, jak se to všechno jmenuje, ale je to vynikající. Mezi mé favority patří vosí hnízda a rumové kuličky, pochvaluje si Skokan. Na Štědrý den však posnídáme vánočku a po celý den se postíme, abychom uviděli zlaté prasátko. Zatím se nám to ještě nikdy nepodařilo, ale nepřestáváme věřit. Po snídani se pustíme do strojení stromečku, se kterým nám bude pomáhat náš pětiletý Adámek, protože jsme se již vloni se synem dohodli, že Ježíšek nosí dárky pouze tam, kde mají hezky nazdobený vánoční stromeček. Adam má navíc svátek, takže malý dárek dostává už po snídani.

Jako obvykle budou mít u Skokanů borovičku. Mívali jsme ji i u nás doma, a tak když ji usadím do stojanu a smůla zavoní pokojem, vzpomenu si na dětství. Na to, jak jsme se s bratry nemohli dočkat večeře. Netrpělivě jsme potom podupávali pod stolem a číhali na vytoužený okamžik, až všichni konečně dovečeří a  budeme moci ke stromečku. Proto se to nekonečné čekání snaží Adamovi trochu zpříjemnit. Nina je zatím natolik malá, že je jí to ještě jedno. Míša s Adélkou jsou zase velké, takže na Ježíška už dávno nevěří. Ale s Adamem-Petrem si kouzelné vánoční  tajemno užíváme. Samozřejmě máme za sebou dopis pro Ježíška, který jsme mu už před několika týdny nechali za oknem, kam jsme také Ježíškovi dávali dárky pro ty, které chceme o Vánocích obdarovat.  Hejtman nepokrytě přiznává, že měli štěstí. Rozhodnout se třeba pro ledničku, měli by s Ježíškem, který si v noci dárky od Skokanů vyzvedával, velký problém. To bychom těžko vysvětlovali.

Pouze vývar a pravý český kuba z krup a hub je na programu jejich tradičního poledního jídelníčku, po kterém se už v kuchyni začíná na plné obrátky chystat štědrovečerní večeře. Do těchto příprav se asi nebudu příliš plést. Počítám s tím, že bude lepší, když vezmu děti na procházku. Asi se zajdeme podívat do kostela na Betlém.

Ke štědrovečernímu stolu usedají, když se setmí. Většinou to je kolem páté hodiny, kdy k nám dorazí také babička, maminka a sestra s rodinou mojí ženy, abychom všichni společně prožili   vánoční večer. Aby byl příští rok po ekonomické stránce silný, pod talířem nesmí chybět kapří šupina, aby byl šťastný, musí na lustru  viset jmelí. Nejprve se podává rybí polévka, po které následuje smažený kapr, pečená bílá klobása a babiččin bramborový salát. Rybí maso však nikdy nepochází ze živého kapra, který by byl zakoupen za účelem zabití a snědení. Kupujeme kapří maso, protože takovou vraždu by nám Adam neodpustil ani kvůli Vánocům.

O těch hejtman LBK říká: 
Největší radost z nich mají pochopitelně děti.  Skutečný smysl Vánoc však pochopíme, až když dospějeme. Teprve tehdy si totiž uvědomíme, že Vánoce nejsou ani o dárcích ani o stolu hojnosti, ale o tom, že máme někoho, s kým je můžeme v klidu a ve zdraví prožít. Proto Vám přeji, aby jste mohli ke štědrovečerní večeři usednout se všemi, které máte rádi.

| Zpět na seznam zpráv | Vloženo: 23. 12. 2004
 

Komentáře jsou zavřeny.